ŘEZNÍČKOVÁ ANNA
- cvičitel III. třídy všestrannosti
- CVIČITELKA ODDÍLŮ MLADŠÍCH A STARŠÍCH ŽÁKYŇ
- CVIČITELKA ODDÍLŮ ŽEN
Od malička jsem byla celkem kvítko a tak mě maminka přihlásila do sokola, kam jsem chodila od mladších žákyň. Díky svému tehdejšímu talentu jsem se probojovala do závodního družstva a svoji eleganci jsem získala především na hodinách aerobiku, kde jsem měla sešítek na razítka za odměnu spíš plný kozlíků za zlobení. Roky šly dál a protože mě sokol moc bavil a vždycky v něm byla skvělá parta lidí, začala jsem postupně pomáhat u předškolních dětí a později u mladších žákyň.
V sokole jsem byla většinu svého volného času a aby toho nebylo málo, začala jsem chodit ještě na florbal. Ne, že by mě tehdy nějak florbal zajímal, ale hodně se nám líbili kluci z florbalu, a tak se stalo, že mě nakonec místo kluků začal bavit florbal a zkusila jsem ho hrát i na závodní úrovni. Pár extraligových sezón jsem odehrála ve Střešovickém Tatranu, kde působím i teď. Dnes už však hraji spíš pro zábavu a tak jsem se přesunula do rezerv ženského týmu. Jelikož jsem se rozhodla věnovat oboru fyzioterapie, tak mám pořád florbalu až nad hlavu, ale právě v roli fyzioterapeuta. V posledních letech jsem se do sokola, který byl kvůli mé aktivní kariéře florbalistky tak trochu na vedlejší koleji,vrátila. Aktuálně mi bohužel moje časová vytíženost nedovoluje pravidelně vést některou z hodin dětí a tak tedy "když můžu, pomůžu" alespoň příležitostně.
Sokol pro mě byl a vždycky bude srdcovou záležitostí, zdrojem nezapomenutelných zážitků a z velké části tvůrcem mé osobnosti. Určitě není náhoda, že velkou část mých nejbližších přátel jsem poznala právě v sokole, protože je to prostě zdroj všeho dobrého.