HISTORIE
VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI HISTORICKÉ FOTOGRAFIE VZPOMÍNKA NA OBNOVU ČOS TEXTY SOKOLSKÝCH PÍSNÍ
1908 - 1948
Tělocvičná jednota SOKOL Praha – Strašnice, z.s. (občanské sdružení s právní osobností) sídlí v Praze 10 - Strašnicích, v Saratovské ulici 4/400, a to ve vlastní sokolovně. Dějiny strašnického Sokola sahají více než 100 let zpět. V době jeho vzniku, tedy počátkem 20. století, se obec Strašnice rychle rozvíjela (roku 1910 měla 4060 obyvatel, roku 1934 již 20000), měla poštu, četnickou stanici a vodovod napojený na pražský. Postupně se zlepšovalo dopravní spojení s Prahou, k níž byly Strašnice jako část Prahy XIII připojeny v r. 1922. Centry společenského života strašnických obyvatel byly tehdy převážně hostince "U Gustů" a "U Trmalů".
Sokolská jednota ve Strašnicích vznikla 18.10.1908 za podpory obecního zastupitelstva a za pomoci blízkých již existujících jednot a tajemníka ČOS Jaroslava Borotínského Zyky, který byl zvolen prvním starostou. Jednatelem se stal František Sedláček, spiritus agens celého předcházejícího úředního jednání. Zakládajících členů bylo 52 a ti také hned začali se cvičením v hostinci "U Trmalů". Již v příštím roce vznikl ženský odbor, který pořídil spolkový prapor, na který byl skládán členský slib. Na jaře 1909 byla jednota přijata do župy Středočeské. Počet zájemců o cvičení rapidně vzrůstal a po mnoha žádostech bylo sokolům povoleno cvičit v tehdejší nové, dnes "staré" škole. Jednota se utěšeně rozvíjela, postupně byly zřízeny hudební kroužek a trubačský sbor, začaly se pořádat společenské večírky a šibřinky, důstojně se oslavilo páté výročí vzniku. Jednota vydávala tiskem zpravodaj "Vlastní silou". Členové se činně účastnili mnoha veřejných cvičení a všech sokolských sletů, počínaje VI. v roce 1912.
První světová válka znamenala útlum činnosti. Hned koncem roku 1918 po vzniku ČSR došlo k novému přílivu členstva a k aktivizaci činnosti. Třicet členů v krojích vítalo prezidenta Masaryka při návratu do vlasti, několik desítek se jich zúčastnilo obrany Slovenska proti útoku Maďarů. Příliv nových členů, toužících po cvičení, vlastně donutil strašnické sokoly postavit si tělocvičnu. Stalo se tak svépomocí v roce 1921 na pozemku darovaném statkářem Juliem Bečvářem. Práce začaly počátkem roku a dne 11. června 1921 byla hotová sokolovna slavnostně otevřena hudební a tělocvičnou akademií. Otevření bylo oslaveno i veřejným cvičením, průvodem obcí a lidovou veselicí. Sokolovna byla vystavěna vlastně jako provizorium, které přesto stálo 500 000 Kč. Inventář, potřebný pro provoz nové budovy, byl pořízen z výtěžku prodeje pozemku, kdysi zakoupeného "Družstvem pro výstavbu tělocvičny". V nové sokolovně se pak zdárně rozvíjela činnost strašnické jednoty: v roce 1928 bylo velmi aktivně oslaveno 10 let ČSR a 20 let jednoty veřejnými cvičeními, besídkami a akademiemi. V roce 1933 vydala jednota pamětní sborník "25 let Sokola ve Strašnicích".
Po dalším přeryvu činnosti během druhé světové války došlo pak od roku 1947 k největšímu rozvoji aktivit strašnických sokolů vůbec. Jak se píše ve Výroční zprávě Tělocvičné jednoty Sokol Praha – Strašnice za rok 1947 (starostou byl Antonín Plešinger, jednatelem Karel Paul), bylo tehdy ve Strašnicích dospělých sokolů 1286 (620 mužů, 666 žen) a ti cvičili nejen ve své tělocvičně, ale také v domě Barikádníků a ve staré škole, a to v přípravách na XI. Všesokolský slet. Kromě nácviku na slet pracovali ve sletových odborech, prodávali losy, pohlednice, suvenýry, pořádali výlety, přednášky, šibřinky, oslavy výročí a sokolské ideové školy se zkouškami. Uskutečnil se i tábor pro děti v Přídolí na Šumavě. Výbor jednoty tehdy konstatoval, že sokolovna je prozatímní a mohla by při dobrém udržování přetrvat ještě deset až patnáct let. Proto bylo obnoveno Družstvo pro postavení a udržování tělocvičny Sokola ve Strašnicích, které mělo také výhledově usilovat o získání nového pozemku. Všechny aktivity a plány však byly pohřbeny po XI. sletu na podzim 1948. Někteří členové, pro komunisty nepřijatelní svým demokratickým zaměřením, byli ze Sokola "vyakčněni" a Sokol ze Strašnic zmizel, jako v celé republice, až do počátku roku 1990.
Jitka Hralová
1956 - 1968
Po roce 1956 se ve strašnické sokolovně obnovovala tělovýchovná a společenská činnost za přispění některých členů dříve zakázaného Sokola. Jmenovali jsme se TJ Dynamo Vozovna Praha Strašnice. Působily zde zejména oddíly ZTV. Dále oddíly kopané, šachistů, tenistů, turistů a tamburašů.
Z cvičitelů je potřeba vzpomenout zejména na dlouholetého náčelníka Karla Škutinu (1900-1971), který vychovával své následovatele dle sokolských ideí. Pomáhali mu v tom cvičitelé Hanačíková, Voldřichová, Kejst, Burda, Zejda, Mičan, Havel, Prokopec, a další.
V roce 1952 reprezentovala naše členka, Věra Trmalová – Drazdíková, ČSR na Olympijských hrách v Helsinkách.
V roce 1960 vystoupili muži (i jiné oddíly) na Spartakiádě, po velkém přesvědčování zkušenými Sokoly. Památná a vysvětlující jsou slova Karla Škutiny: “Kluci, to musíme nacvičit, jinak nás odtud rozeženou.“
I přes jisté politické uvolnění v „předrevoluční“ době to měli naši členové velmi složité. Dialog mezi lidmi byl omezován. Jakýkoliv projev nesouhlasu s vládní politikou byl tvrdě trestán. Ze strachu o vlastní existenci a bezpečnost se téměř žádné dokumenty z této doby nearchivovaly. Péče o budovu tělocvičny a cvičence postupně upadala. I přes nepříznivé politicko-společenské klima se v naší sokolovně formoval mladý cvičitelský tým ve složení Beneš, Doležal, Maier, Mrkvičková, Mrkvička, Švihlíková, Švihlík, Makovcová, Brumlichová, Zoulová, a další. Tito cvičitelé pokračovali v aktivní práci v duchu sokolských hodnot velmi nebojácně a neohroženě.
Zejména díky Karlu Benešovi a také Karlu Doležalovi (1941-1996) vznikl velmi kvalitní tým cvičenců a později cvičitelů, kteří působili v nelehkých a často opomíjených dobách let sedmdesátých a osmdesátých. Někteří cvičitelé a funkcionáři jsou dodnes aktivní, ale o tom později.
1969 - 1989
Jmenovali jsme se TJ Dopravní podniky Praha. V naší sokolovně působily úspěšné oddíly ZRTV, které měly v průměru 430 členů, dále oddíl turistů a národní házené. Péče o budovu a venkovní hřiště byla ze strany DP nedostačující, až mizerná. Dopravní podniky měly domovskou adresu na Praze 7. Tamější „mocipáni“ se věnovali, a tudíž finančně podporovali sporty jako tenis, hokej, fotbal apod. Našim funkcionářům a cvičitelům házeli klacky pod nohy a téměř se o nás nezajímali.
Z dnešního pohledu se jednání a zejména výroční schůze na Praze 7 odehrávaly v komickém duchu. Naše oddíly ZRTV zastupovali nejčastěji Beneš, Doležal, Dumek a Vl. Krigl. Většinou jsme byli kritizováni za nedostatečnou a nevyhovující „morálku“. Našimi vynikajícími výsledky v gymnastických a atletických soutěžích zejména našeho žactva se ale „ bafuňáři“ velmi chlubili, to jim nečinilo sebemenší problém.
Z dnešního pohledu se nezájem Prahy 7 - Štvanice ukázal jako pozitivní a klíčový. Zůstali jsme ve větší izolaci, byli jsme na tu dobu v silné opozici, a to nám docela úspěšně procházelo. Jsme hrdi, že i přes nepříznivý společensko – politický vývoj se nám podařilo uchovat heslo s nápisem „V mysli vlast, v paži sílu“.
Mladý cvičitelský kolektiv pracoval s obrovským zápalem a nadšením. Cvičitelé se plně věnovali tělovýchovné práci, ale i intenzivní brigádnické činnosti. Opravovala a natírala se střecha, opravovalo se nářadí a náčiní. Byly služby na topení a přikládání do kamen, úklid, a další.
Prostě Sokolem se žilo a většina cvičitelů mu podřizovala veškerý volný čas.
I přes nepříznivé politické klima jsme ve Strašnické sokolovně udržovali oázu normálnosti, lidské solidnosti a pohody. Obnovili jsme řadu akcí pro členy i veřejnost: Mikulášské nadílky, Dětské karnevaly, Dětské dny, Vánoční večírky a další akce, na kterých jsme k nelibosti tehdejší Veřejné bezpečnosti zpívali zakázané sokolské písně.
Poměrně pravidelně jsme organizovali výjezdní školení cvičitelů, kde se školilo 20-30 mladých cvičitelů: např. 1969 Lučany, 1972 Horní Maxov, 1980-1985 Hryzely, 1986 Samopše. Naši cvičitelé a cvičenci se úspěšně účastnili pochodů Praha – Prčice, terénního běhu Velká Kunratická apod. Aktivně a úspěšně jsme závodili v gymnastických a atletických soutěžích. Zejména oddíly mladšího a staršího žactva vyhrávaly v jednotlivcích i družstvech v sedmdesátých letech téměř vše, včetně úspěšné účasti na celorepublikových přeborech Praha – Brno – Bratislava.
Naši cvičitelé si sami zvyšovali cvičitelskou kvalifikaci a někteří (Beneš, Doležal, V.Krigl, Dumek, Nechanická) působili na cvičitelských srazech jako lektoři případně rozhodčí na různých závodech.
Z nejaktivnějších a nejvěrnějších cvičitelů této dlouhé éry, tak rozhodující pro hladké a velmi úspěšné obnovení Sokola, jmenujme tyto: K. Beneš, K. Doležal, J. Krigl, M. Špádt, I. Kolátek, Vl. Krigl, K. Janda, M. Dumek, T.Doležal, Nechanická, Jandová, Svobodová.
1990 - 2000
I přes nepříznivé politické klima se ve Strašnicích dařilo i dalším generacím pokračovat v práci v duchu sokolských tradic. Zejména díky Karlu Benešovi, tehdejšímu starostovi Sokola, se podařilo vytvořit mladý tým cvičitelů, který bez problémů zvládl porevoluční zvrat a inicioval obnovu Sokola ve Strašnicích.
Ve značně zdevastované strašnické sokolovně cvičily počátkem roku 1990 oddíly ZRTV pod hlavičkou TJ Dopravní podnik Praha. V únoru 1990 tady začal pracovat přípravný výbor a dne 2.5.1990 se konala ustavující Valná hromada, která zvolila řádný Výbor jednoty. Strašnický Sokol byl jedním z prvních obnovených v Praze 10 a jeho členové dali podnět k obnově Středočeské župy – Jana Podlipného i ČOS a od počátku se na ní podíleli. K obnově Župy středočeské – Jana Podlipného se sešli 12.1.1991 ve strašnické sokolovně z podnětu členů strašnického Výboru zástupci sokolů z Královských Vinohrad, Vršovic, Štěrbohol a Běchovic. Bylo vytvořeno prozatímní pracovní vedení (starosta Milan Volek a jednatel Miroslav Janda – oba ze Strašnic, místostarosta Vladimír Šilhán z Vršovic).
Jeden ze strašnických sokolů, MUDr. Stanislav Doutlík, stál v letech 1993 - 1995 v čele ČOS jako její starosta a v letech 1992 - 2000 jako Starosta světového svazu Sokolstva.
Hodnotíme-li dnes nové budování strašnického Sokola, zjistíme, že to byla doba opravdu intenzivní činnosti. Po převzetí sokolovny do vlastní správy bylo nutné odstranit řadu havarijních situací: šatny, sprchy, WC, vytápění, údržba, úklid, oprava střechy, žlabů, atd. Velkou akcí byl přechod na plynové vytápění sálu teplovzdušnými radiátory v roce 1995. Do budovy bylo třeba přivést plyn, vybudovat kotelnu a mnoho dalších zařízení. Původní rozpočet cca 700 000 Kč se podařilo usilovnou prací obětavých členů výboru a oddílu mužů, především bychom rádi vyzdvihli práci bratra Miroslava Jandy, snížit na cca 370 000 Kč a zkušební provoz mohl být zahájen 20.11.1995. Zlepšení prostředí bylo v letech 1996-97 doplněno tepelnou izolací oken, stěn a stropu (včetně galerie a jeviště), čímž se snížila spotřeba paliva a zároveň zlepšil vzhled celého interiéru. Současně se stavebními akcemi vedl Výbor, od obnovení jednoty až do konce roku 1993, náročná jednání s posledním držitelem sokolovny, TJ Dopravním podnikem, o navrácení objektu i pozemků do vlastnictví Sokola. I když smlouva o předání majetku byla podepsána už počátkem roku 1991, toto úsilí bylo korunováno úspěchem až 5.1.1994, kdy byla konečně smlouva registrována a majetek zapsán do katastru nemovitostí.
Od svého obnovení je Sokol Praha Strašnice samotným právním subjektem s právy a povinnostmi spolkové organizace, obnovené na základě stanov Sokola Strašnice z doby po 2. světové válce. Proto byla členskou schůzí v listopadu 1996 schválena úprava dosavadních stanov tak, aby byla upevněna její neodvozená právní subjektivita (aby ti, kteří jsou členy jednoty, mohli jako základní článek ČOS rozhodovat o vlastním majetku a směřování).
Jedině na základě takto zajištěných materiálních podmínek se od roku 1990 mohou postupně rozvíjet základní úseky sokolské činnosti. Především je to složka tělocvičná. Můžeme konstatovat, že všechny oddíly od předškolních dětí přes žactvo, ženy a muže cvičily nepřetržitě po celou dobu. Počátkem roku 1992 přibyl nový oddíl – zdravotní cvičení starších žen, k nimž se později přidružili i starší muži. Během let se cvičenci jednoty účastnili aktivně několika celopražských nebo župních soutěží (dětské oddíly), cvičení v jiných jednotách při slavnostních příležitostech (v Sokole královské Vinohrady několikrát starší cvičenci), na sletu pražského Sokolstva v červnu 1994 a především na XII. Všesokolském sletu v červenci téhož roku (9 ml. žákyň + 2 cvičitelky, 11 mužů, 28 starších žen). Strašničtí cvičili i na sletu župy Orlické 1994, na sletu v Plzni 1995 a na Sokolském Brně 1997. Na sletu župy Barákovy v Brandýse nad Labem v červnu 1998 cvičilo 14 starších žen a 2 muži. XIII. Sletu v roce 2000 se účastnilo 80 strašnických cvičenců se sedmi cvičiteli, na Sokolgymu v Tyršově domě cvičilo v červnu 2001 opět několik desítek strašnických cvičenců.
Aby se úroveň cvičení postupně zvyšovala, snaží se Výbor podle finančních možností udržovat a rozhojňovat tělocvičné nářadí a náčiní: tak byly obstarány nové kusy jako švédská bedna a odrazový můstek, míče a lana (1996), 10 gymbalů a 2 molitanové žíněnky pro doskoky (1997-98) a další.
Cvičitelský sbor kromě tělocviku samotného vyvíjí bohaté společenské aktivity, všichni cvičitelé každoročně organizují na jaře dětský karneval, počátkem června dětský den a v prosinci mikulášskou besídku - všechny tyto akce bývají spojeny s ukázkami cvičení a zvlášť krásný program besídky koncem roku 1997 měl velký ohlas mezi strašnickou veřejností. Cvičitelé a členové výboru se obvykle koncem roku scházejí na vánočním posezení. Věrná garda – starší i už necvičící členové – pořádá oblíbená velikonoční a vánoční posezení s tombolou. Do tělocvičné i společenské činnosti spadá několik společných výletů a výjezdních školení cvičitelů. Ti si pravidelně zvyšují kvalifikaci na seminářích k tomu určených.
Výbor se také snaží zvyšovat povědomí členstva o sokolských ideálech a zařazuje na valné hromady krátké informace o minulosti jednoty a Sokola vůbec, předplácí sokolský tisk, především pro cvičitele. Velkou a významnou akcí bylo skládání (resp. obnovení) sokolského slibu, které ve Strašnicích slavnostně proběhlo v červnu 1994 před XII. Sletem. Dalších 26 členů složilo nebo obnovilo sokolský slib při valné hromadě 28. 2. 2001.
Brzo po obnovení jednoty se začal Výbor zajímat o to, kam zmizel po roce 1948 symbol jednoty, starý strašnický sokolský prapor. Bohužel se jeho osud nepodařilo vypátrat. V jubilejním roce 1998 si proto jednota pořídila nový prapor s heslem "V mysli vlast, v paži sílu", které nad jevištěm sokolovny přečkalo dobu totality.
Jitka Hralová
2001 - 2020
V roce 2001 byl po Valné hromadě zvolen Výbor jednoty, který byl dobrým základem pro odvážnější akce. Stávající Výbor byl lehce obměněn, noví příchozí členové měli bohaté zkušenosti s jednáním na úřadech, což se pro budoucí činnost Výboru ukázalo jako podstatná výhoda.
První důležitý krok učinil Výbor jednoty odkoupením kousků pozemků od dědiců statkáře Bečváře, který v minulosti „vlastnil“ téměř celé Strašnice. Bratr Miroslav Janda, tehdejší jednatel jednoty, hlavně díky jehož přičinění jsme tyto pozemky získali, zařídil jejich přepsání na katastrálním úřadě na naši jednotu. Magistrát hlavního města Prahy vyhověl v září 2002 žádosti Výboru jednoty o grant na rekonstrukci venkovního škvárového hřiště a zaslal na náš účet finanční prostředky. V tuto chvíli se ujali jednání s úřady, především Úřadu městské části Praha 10 a Magistrátu hl. m. Prahy, David Borkovec a Libor Šich. Díky jejich zkušenostem jsme dokázali dotáhnout celou rekonstrukci až do samotné kolaudace. Největší překážkou, kvůli které nám úřad nechtěl stavbu zkolaudovat, byla cesta, oddělující hřiště od tělocvičny. Tato cesta, která fakticky rozdělovala náš pozemek, byla vytvořena v komunistické minulosti zabráním části našeho pozemku. Jak se později ukázalo, tak úřad Mč. P10 měl v archivu k této cestě stavební povolení, ale kolaudační rozhodnutí, jakožto jediný platný dokument, nebyl nalezen, protože kolaudace nikdy nebyla provedena. Úřad proto musel ze své pozice ustoupit a uznat naše právo na ohrazení našeho vlastního pozemku.
Samotná rekonstrukce hřiště byla svěřena firmě Linhart s.r.o., která byla vybrána na základě výběrového řízení a schválena Magistrátem hl. m. Prahy. Firma Linhart nám během rekonstrukce vycházela maximálně vstříc a veškeré naše připomínky a nové nápady co nejrychleji realizovala. Výsledkem bylo nejen víceúčelové hřiště s umělým povrchem, doskočiště s rozběžištěm, stožáry pro prapory a vlajky, nový plot z Bečvářovy ulice, ale také zkulturnění celého venkovního prostoru včetně natření budovy a zatravnění volných ploch. Takže celý venkovní areál dostal nový kabát. Dne 5. června 2003 jsme na našem hřišti pořádali slavnostní Akademii k 95. výročí založení jednoty a k 85. výročí založení ČSR. Akce to byla velmi vydařená.
Od roku 2000 Výbor jednoty také průběžně rekonstruuje vnitřní prostory. Po rekonstrukci sálu, kde byl obložen strop i stěny, přišly na řadu šatny, chodba, boční lodě, a nakonec i vstupní hala, která byla dokončena v srpnu 2005. V této chvíli máme zrekonstruovány téměř všechny nejpoužívanější části sokolovny, a především všechny části volně přístupné pro členy a rodiče.
Největší změny ve cvičební činnosti Sokola ve Strašnicích nastaly po roce 2003. Zahájili jsme činnost závodních družstev, v roce 2004 jsme poprvé vyjeli na Tábor, kam nás stabilně každým rokem jezdí kolem 70. V roce 2008 jsme začali s tradicí "Bačkorového bálu", neboli plesu pro dospělé v bačkorách, jehož se účastní 100 hostů. V ten samý rok jsme začali pravidelně s cvičitelským sborem sjíždět české řeky a pořádat víkendové výjezdy na kolech.
V roce 2008 jsme nechali vyrobit sochu sokola na štít naší sokolovny a zároveň s tím byl namalován nápis "SOKOL" na čelo budovy. Zmodernizovali jsme aparaturu ozvučení, kterou jsme úspěšně použili při oslavě 100. výročí založení naší jednoty na slavnostní Akademii 2008.
V roce 2010 jsme dali naší stařičké tělocvičně nový kabát a v létě 2011 jsme zrekonstruovali naše sociální zařízení. V roce 2013 jsme zrekonstruovali cvičitelskou šatnu, včetně nových oken. Jen jedna věc zůstala původní - stařičký stůl v mužské šatně, na kterém se hraje pravidelně minimálně 50 let mariáš (křížový), je již dnes nedotknutelný artefakt, který nemůže být nahrazen žádným „novým“ stolem a bude této šatně dominovat do skonání věku.
V roce 2014 jsme vyměnili všechna okna v přízemní části naší sokolovny a zrenovovali podlahu v hlavním sále.
Pokud budeme mluvit o sportovní materiální vybavenosti jednoty, chtěl bych zde zdůraznit, že Výbor jednoty systematicky nahrazuje staré vyřazené náčiní a nářadí za nové a dále dokupuje nové moderní nářadí, jako je např. euroteamová trampolínka, doskočné duchny, pružný roiterový gymnastický koberec, roiterový můstek, airtrack na akrobatickou gymnastiku apod. Tím zvyšuje standard cvičení našich oddílů, které tak mají mnohem větší možnost ve výběru nářadí a obtížnosti cvičebního programu.
V roce 2011 jsme úspěšně získali akreditaci pro školení cvičitelů od Ministerstva školství ČR a hned v následujícím roce jsme proškolili všechny naše cvičitele.
V roce 2014 jsme poprvé vyjeli na víkend na běžky. Od roku 2018 jezdíme s pomahateli na Čundry.
Cvičitelský sbor rostl do neuvěřitelných rozměrů především o mladé cvičitele a pomahatele, kteří vzešli z žákovských oddílů. Zažívali jsme nádherné časy, plné akcí a aktivit. Vrcholem byla v roce 2018 Veřejná Akademie ke 110. letům Sokola Strašnice, která se konala na našem hřišti za účasti více než 200 vystupujících a více než 500 hostů.
Jak se už v historii mnohokrát stalo, z vrcholu následuje pád. V naší jednotě došlo v roce 2019 ke konfliktu mezi náčelníkem na jedné straně a náčelnicí a starostou na straně druhé, který společně s kovidovou pandemií paralyzoval rozvoj jednoty ještě více než dva roky poté, co náčelník s náčelnicí rezignovali na své funkce.
2020 - nyní
V únoru 2022 rozhodla řádná volební Valná hromada jednoty, po náročných šesti hodinách jednání, o složení nového Výboru jednoty. Tím byla ukončena největší novodobá krize naší jednoty, byť za cenu překvapivého dobrovolného odchodu některých cvičitelů a pomahatelů, včetně čtyř členů zvolených do nového složení Výboru.
Nový Výbor oslabené jednoty se dal velmi rychle do práce, aby zajistil do konce školního roku pravidelné cvičení našich oddílů. Bohužel jsme byli nuceni pro nedostatek cvičitelů zrušit oddíl Rodičů a dětí. Další nepříjemnost čekala v podobě nasmlouvaného areálu na tábor, kdy předchozí vedení čekalo až na poslední chvíli s přihláškami pro děti, takže jsme velmi složitě obsazovali areál a museli jsme přistoupit na penále ze strany areálu.
Nový školní rok 2022/2023 jsme již zahájili ve stabilizované podobě a začali jsme se odrážet ode dna. Obrovský dík patří všem vedoucím oddílů a cvičitelům, kteří zásadně přispěli k tomu, že jsme všechny další oddíly udrželi.
Výbor jednoty velmi intenzivně řešil ekonomické záležitosti a pomalu se začínal pouštět do správy majetku. Mezitím se cvičitelský sbor začal rozrůstat o nově příchozí zájemce o dobrovolnickou cvičitelskou činnost.
Do začátku roku 2024 Výbor jednoty zajistil nové webové stránky, elektronický systém evidence členů, výměnu světel v tělocvičně, chodbách i šatnách za úspornější a výkonnější LED světla s automatickým rozsvěcením, nové natření střechy sokolovny spolu s údržbou sochy sokola, montáž automatického otevírání brány na hřiště, pořízení moderní hudební aparatury pro potřeby tábora a ostatních akcí, nová trička pro cvičitele i členy, ozdravný prořez stromů na hřišti, ale především získal grant od NSA (Národní Sportovní Agentury) a Magistrátu hl. m. Prahy na rekonstrukci hřiště, která byla dokončena v květnu 2024. Výbor dále připravil projekt na výměnu kotle a renovaci celého systému vytápění, který je přes 30 let starý, neefektivní a neřeší všechny aktuální vnitřní prostory, jehož realizace, spolu s výměnou podlah v šatnách, proběhla o prázdninách 2024.
V žákovských oddílech máme pravidelně plno, ale v oddílech mužů a žen tomu tak většinou nebylo. Po náboru, který zahájil během roku 2023 oddíl žen a následně v lednu 2024 i oddíl mužů, se tyto dva oddíly dostaly na slušný počet pravidelně cvičících členů.
V červenci 2024 proběhl XVII. Všesokolský slet, kde jsme se účastnili se skladbami mladších žákyň, staršího žactva, mužů a dorostenců a seniorů.
